Základní princip DJování
Jak tu "novou hudbu" tvoří? Jednoduchá odpověď pomocí mixážního pultu a dvou nebo více gramofonů. Základní postup je následující: Pokud hraje DJ na párty jako první v pořadí nastaví si pro něj výhodnou rychlost desky a desku pomocí mixážního pultu (slangově vyjetím šavle) začne přehrávat lidem v sále. Připadá vám to směšné? Mně taky. Obvykle to totiž je tak, že se začíná hrát hned po nahození sound systému, takže před prvním djem někdo hraje. Jestliže před ním někdo hraje má opět dvě možnosti. Buď udělá přesně to co je napsáno o kousek výše a mírně tím zbrzdí atmosféru v sále, což někdy není vůbec naškodu, nebo svoji první desku namixuje do poslední hrající desky dje předcházejícího. A tak to dělá až do konce svého setu.
Co je to mixing?
Tak a máme tady to magické slůvko "namixuje" kolem kterého se všechen ten poprask okolo djování točí. Základem samotného mixu je plynulý přechod z jedné desky na druhou. Desku, kterou vmixováváme (rozuměj pouštíme do té, která hraje) si pomocí jejího poslechu ve sluchátkách rychlostně srovnáme s deskou hrající. K tomu dj potřebuje kvalitní odposlech a kvalitní sluchátka, aby to mohl udělat co nejlíp, co nejrychleji a aby to hlavně udělal správně. Potom pomocí nastavování hlasitosti obou desek, nastavování hlasitostní úrovně jednotlivých frekvenčních pásem (basy, středy, výšky) a nastavování poměru promixování (fader) jednotlivých kanalů (gramofonů) na mixážním pultu desky přemixujeme. A tady právě začíná najevo vyplývat rozdíl mezi špatným a dobrým DJ. Špatný DJ přemixuje z jedné desky na druhou rychle bez jakékoliv práce s korekcemi (frekvenční pásma) mnohdy mu jedna deska hraje víc hlasitě než druhá atd ... U dobrého DJe naopak často ani nepoznáte, že přemixoval, nebo právě to že slyšíte jak desky mixuje vás ještě více rozpálí a roztančí. Někde jsem slyšel zajímavý postřeh. Na diskotéce Dj (spíše pouštěč) dělá atmosféru pomocí desek které hraje. Na house party tuhle atmosféru vytváří mixováním.
Mixovací techniky
Technik jak dobře namixovat desky je spousta. Asi nejvíce vžitá je následující. Rychlostně synchronizujete desky, na mixážním pultu u kanálu, na kterém je připojen gramofon s vmíchávanou deskou stáhnete nízké frekvence (basy) na minimum, hlasitost si nastavíte stejně jako u desky druhé a pomalu zesilujete vmíchávanou desku. Na vhodném místě "přehodíte basy" (stáhnete basy u desky která hrála první a zesílíte basy desky vmixovávané) a postupně zeslabujete desku, která hrála předtím. Samozřejmě, že to takhle nejde krok za krokem. Desku, kterou mixujete, můžete zesílit skokově a druhou desku zase skokově stáhnout, přičemž třeba můžete obě desky nechat chvíli hraát bez basů a teprve pak zesílit basy desky nové, věe záleží jen na vás.
DJ ale nepoužívá jenom basové korekce. Na mixážním pultu obvykle bývají i korekce středů a výšek, ze kterýma se dají dělat velmi pěkné věci. Velmi dobrý efekt má práce s nimi během doby, po kterou hrají obě desky současně. Třeba příklad. U první desky necháte hrát basy a výšky a u druhé jenom středy, čímž vytvoříte velmi zajímavý efekt. Takových možností je nepřeberné množství a jejich použití záleží na talentu a fantazii každého DJ. Přičemž platí, že čím déle desky hrají společně tím více věcí můžete udělat a tím zajímavější efekty vymyslet. Neplatí ale, že čím déle desky hrají tím lepší je výsledný mix.
Další poměrně "chutný" způsob je nechat u vmixovávané desky hrát jenom basy a postupně k nim přidávat středy a výšky a zároveň je u hrající desky stahovat. Touto technikou vytvoříte plynulý přechod a gradaci zároveň. Nebo můžete mixovat ještě jinak a používat tzv. cutting. Při tomhle stylu mixování se velmi namáhá prolínač kanálů (fader). Mix pak vypadá následovně. Desky sesynchronizujete a pomocí rychlých přesunů faderu z jedné strany na druhou pouštíte třeba 3 beaty z jedné desky a 1 beat z desky druhé, přičemž pouze nastavíte hlasitost jednotlivých desek a na korekce vůbec nešaháte. Mix pak můžete ukončit třeba prudkým zatočením první desky zpět nebo jejím zastavením tlačítkem START/STOP na gramofonu. Okořeněním této mixovací techniky je používání korekcí, které ji posune do další dimenze. Další zbůsoby jsou vesměs různými kombinacemi výše uvedených vychytávek a to jaké odezvy lidí v sále dosáhnete záleží jen na vašem umu a na vašich nápadech, protože udělat se dá téměř vše.
Ukončení mixu
Ač se to možná leckomu zdá jednoduché, problémem je ukončit mix ve správnou dobu a správným způsobem. Způsobu je velké množství. Můžete stisknout tlačítko START/STOP, prudce otočit desku zpět, mix ukončit při změně struktury vmíchávané skladby, pomalu, posunutím prolínače na stranu staré desky, zmáčknutím tlačítka START/STOP a bleskovým přesunum faderu na desku novou atd. Dá se vymyslet cokoli a parkticky neexistuje nějaká univerzální rada jak tohle udělat, přijdete na to časem.
Synchronizace rychlosti
Synchronizace rychlosti je velmi důležitá věc. Pokud tohle nedokážete jste ztraceni. Nejdříve se provádí srovnávání a dorovnávání rychlosti ve sluchátkách, během mixu si ale tuto věc musíte hlídat, jinak se vám desky "rozjedou", vše je zkaženo a vaše předchozí úsilí vložené do tvorby parádního mixu jde vniveč. Synchronizace se velmi dobře učí u dvou stejných desek, které si obě pustíte nahlas a snažíte se rychlost nastavit tak, aby beat seděl a tepal přesně ve stejnou dobu na obou deskách. Základem jak ovládnout tajemství synchronizace je naučit se slyšet, kdy hrajou desky stejně rychle. Pokud tohle neumíte nepomůžou ani počítadla BPM ani jakékoliv jiné indokátory rytmu. Základ je opravdu jen na vašich uších a mozku. Zvládnutí znamená vítěztví.
Technicky se srovnávání rychlosti provádí na gramofonu několika způsoby. Základem je dočasné zpomalování a zrychlování desky do té doby než dosáhnete synchronizace. Z toho také plyne co můžete dělat. Desku můžete zrychlovat nebo zpomalovat pomocí popohánění nebo brzdění talíře gramofonu jemným tlakem prstů na jeho rychlost signalizující část (tečky po obvodu) nebo naopak postrčením talíře při doteku stejné části. Dalé to samé můžete docílit pomocí stlačování hřídele gramofonu (brzdění) nebo jejím roztáčením, sevřenými prsty (zrychlování). Místo abyste šahali na gramofon můžete sahat na desku. Tlakem na etikelu (label) desky ji přibrzdíte, jemným otáčením prstu, který se desky dotýká ji můžete rovněž přibrzdit nebo i urychlit, to záleží na směru, kterým se prst otáčí (proti nebo ve směru otáček gramofonu). Poslední a nejobtížnější technika nevyžaduje kontakt s deskou ani talířem gramofonu. Tady používáte pouze regulátor rychlosti, kterým můžete desku dočasně urychlit nebo zpomalit.